Danieliiita

fotogalerie, horoskopy, citáty ...

HISTORIE

Středověké univerzity a jejich organizace

Novým prvkem v evropské kultuře se ve středověku staly univerzity. Záhy nabyly obrovského významu a můžeme je dnes považovat za jeden z největších přínosů středověké kultury vůbec.

Obsah vzdělávání

Univerzita, na rozdíl od ostatních škol, biskupských či klášterních, poskytovala úplné, univerzální, tj. k jednomu cíli zaměřené a vnitřně jednotné vzdělání, obsahující jak sedmero svobodných umění, tak i další obory, považované za "vyšší": medicínu, právo i - a to především - teologii. V souladu s tím byla zpravidla členěna i celá univerzita na čtyři fakulty.

 

Sedm svobodných umění - Septem artes liberales

Vzdělávací program pro klášterní školy vypracoval rádce gótského krále Theorodicha Cassiodorus. Jeho základem bylo postupné zvládnutí sedmera tzv. svobodných umění, jež byly známy již od 5. století. Koncepce sedmi svobodných umění byla pooužívána bez výrazných změn až do 12. století. Od této doby se objevují pokusy o nové klasifikace, protože bylo nutné reagovat na nové poznatky. Přesto se systém používal i nadále.

Sedm svobodných umění se dělilo do dvou skupin, tzv. trivia, skládajícího se z gramatiky (jazyková pravidla latiny, porozumění latinským textům), rétoriky (schopnost mluvit a psát, stylistické a kompoziční zásady) a dialektiky, tj. logiky (umět podle pravidel argumentovat a diskutovat), a na něho navazujícího kvadrivia, které tvořila aritmetika (počtářství), geometrie (měření), astronomie (hvězdářství) a hudba.

V této soustavě bylo systematizováno veškeré středověké vědění a jako celek se sedmero svobodných umění stalo základem a předpokladem studia teologie, která představovala vrchol středověké vzdělanosti.

 

Členění univerzity

Zpravidla se univerzita dělila na 4 fakulty. Základ = artistická fakulta (kvadrivium + filosofie) - titul bakalář (možnost vyučovat na měšťanské škole), pak přechod na fakultu právnickou, medicínskou nebo teologickou - titul mistr (právo přednášet na univerzitě).

První z nich byla fakulta artistická. Na ní se studovalo především kvadrivium a výuka tu směřovala ke zvládnutí základů filozofického výkladu světa. Právě proto začínali studenti své studium na univerzitě zpravidla na ní. Po jejím úplném a nebo i jen částečném absolvování pak přecházeli na některou z ostatních fakult - právnickou, medicínskou či teologickou. Avšak ne každá univerzita byla takto úplná; existovaly i univerzity skládající se z jediné, nejčastěji právnické fakulty.

 

Specifika univerzit

Od ostatních škol se univerzita odlišovala i dalšími znaky. Měla především právno udělovat akademické grady, tituly doktorů, mistrů - magistrů a bakalářů, jež bývaly uznávány také na všech univerzitách. Měla vlastní správní a právní autonomii, vypracovala si vlastní ceremonie. Materiálně byly univerzity zpravidla zabezpečeny feudálním majetkem; žily z výnosů vsí a dvorů, které jim patřily.

Univerzity byly sice církevními institucemi, vždy se ale snažily uchovat co největší autonomii. Nabývaly i značného politického vlivu, neboť byly vlastně nejvyšší teologickou instancí. Jak panovníci, tak sama církev se k nim ve chvíli potřeby obraceli s žádostí o vyřešení závažných teologických sporů. Bylo tomu tak například v době tzv. velkého schizmatu nebo v průběhu velkých církevních koncilů. V takových chvílích se univerzitní teologové stávali nejvlivnější složkou církevní hierarchie.

 

Význam univerzit

Dosavadní školy při klášterech, farách výchovával kněží, městské školy vyučovaly čtení, psaní, počítání, někdy latinu (jazyk vzdělanců a mezinárodní dorozumívací řeč). Naproti nim univerzity poskytovaly univerzální vzdělání, vnitřně jednotné, zaměřené k jednotnému cíli; vedle pedagogické i funkce vědecko-badatelská; vznikaly ze samostatných skupin učitelů a žáků, kteří cestovali a šířili tak vzdělání i v jiných městech, státech...

 

Počátky univerzit

První školy tohoto typu vznikly v Itálii, kde byly stále živé vzpomínky na antickou vzdělanost. Dědictví starověké kultury tu bylo dále obohacováno intenzivním stykem s byzantskou i arabskou kulturou, jež do Itálie pronikaly z východu a jihu a které převzaly mnohé z antického dědictví. Mezi nejvýznamnější patřily univerzity v Padově, Salermu a Bologni. Od poloviny 12. století se však centrem evropské vzdělanosti na dlouhou dobu stala nově vzniklá univerzita v Paříži. Významné byly i obě anglické univerzity, oxfordská a cambridžská. První univerzitou severně a východně od Alp se stala univerzita v Praze, kterou za své moci českého krále, založil roku 1348 císař Karel IV.

Nejstarší univerzity vznikají ve 12. a 13. století.

1. ustálená univerzita Bologna v Itálii (právnická) - zal. 1088

Francie - Sorbonna (právo) - Paříž, Monpaliére (medicína)

Anglie - Cambridge, Oxford

Španělsko - Salamanca

 

Karlova univerzita

Studenti navštěvovali nejprve fakultu artistickou (později filosofickou) a teprve pak si vybírali některou z dalších fakult.

Na teologické studovali věrouku a náboženské spisy, na právnické fakultě církevní právo - připravovali se zastávat nejrůznější úřady, např. soudcovské nebo notářské; na čtvrté z fakult studovali boudoucí lékaři.

Univerzita měla právo udělovat svým absolventům tituly. Nižší byla hodnost bakaláře, po složení zkoušek byl udělován titul mistra či doktora, který byl pokládán za nejvyšší.

Z řad mistrů a doktorů byl do čela univerzity vybírán rektor, na jednotlivých fakultách děkani, kteří byli voleni dvakrát do roka.

Smyslem studia na univerzitě bylo nejen ovládnout tehdejší vědění, ale také rozvíjet myšlení, umění řečnické apod.

Univerzita vykonávala dohled nad ostatními školami a její působení mělo ve druhé polovině 14. století vliv na rozšíření vzdělání mezi vrstvy světského obyvatelstva - šlechtu i měšťany.

O Karlově univerzitě více ZDE

 

 

 

Žádné komentáře
 
Děkuji za návštěvu...doufám, že se Vám u mě líbilo a budete se rádi vracet.... Stránky byly založeny 2. března 2007